Výlety z pobřeží

Pohoří Durmitor, cesta do Žabljaku

Není to jen tak ledajaký výlet do hor. Naznačuje to i skutečnost, že Durmitor i Tara jsou jedinou černohorskou přírodní oblastí, která je pro svou jedinečnost, pro své přírodní hodnoty a nedotčenost zapsána do seznamu světového přírodního dědictví organizace UNESCO (v r. 1980).

Plným právem nese Durmitor i označení národní park a kaňon Tary zařazení do programu "Člověk a biosféra" organizace UNESCO; superlativy, kterými bývá oblast označována, jí tedy přísluší plným právem.

Pohoří Durmitor, vysokohorské partie

Durmitor, nejvyšší horstvo v Černé Hoře, dosahuje nejvyšší horou Bobotov kuk 2523 m. Je to opravdu velkolepé pohoří s výraznými pozůstatky jak ledovcové, tak i tektonické činnosti. Jen málokde v evropských horách lze vidět tak výraznou plastičnost zvrásněných vrstev jako v Durmitoru na horách Šareni pasovi (Pestré pruhy) a Prutaš. Po obrovských ledovcích zbyly na Durmitoru velké morénové nánosy a četná jezera.

Kaňon řeky Morači

Již sama cesta z přímoří k Durmitoru je natolik působivá, že pro turisty představuje nezapomenutelný zážitek. Pokládá se pro velehorskou scenérii, která ji po většinu cesty doprovází, za jednu z nejkrásnějších přírodních partií v Černé Hoře.

Cesty z jednotlivých černohorských letovisek se setkávají v Podgorici, která je výchozím místem dalšího putování. Po 10 km za Podgoricí se vjíždí do kaňonu řeky Morači, který se v těchto místech nazývá Platije a je dlouhý 35 km. Je důstojným vstupem do monumentálního horského světa Černé Hory. Řeka si tu probila cestu skalním podložím a teče nyní na dně hlubokého skalního kaňonu, stále divoká a zpěněná.

Klášter Morača

V neuvěřitelných zákrutech sleduje její tok i zdejší silnice převážně vytesaná ve skalách, vede 32 tunely a pod hrozivými převisy, klesá dolů k řece a opět stoupá. Při dešti a po něm je silnice v kaňonu nebezpečná a je tedy třeba, aby se řidiči na jízdu plně soustředili.

Částí kaňonu vede i železniční trať Bar - Bělehrad. Podrobnější informace najdete v článku: Rekonstrukce jedné z nejpozoruhodnějších železnicích tratí v Evropě

Tam, kde kaňon Platije po 35 km končí, stojí za zastávku a prohlídku známý klášter Morača. Blízko kláštera je pěkný čtyřicetimetrový vodopád Svetigora.

Klášter Morača, freska proroka Eliáše

Klášterní kostel zasvěcený Zesnutí Bohorodičky (Uspenje Bogorodice) je celkem nenápadná stavba rašské školy z 13. stol., ničím nevynikající. V dnešní podobě, po vypálení Turky a následné obnově, pochází ze 16. stol.

Cenný je však interiér kostela, především původní fresky, jichž se bohužel zachovala jen malá část z někdejší bohaté freskové výzdoby. Z dochovaných fresek je nejvýznamnější cyklus ze života proroka Eliáše (Sveti Ilija) v diakonikonu kostela. Ty novější fresky pocházejí ze 16. a 17. stol. a jsou dílem předních malířů té doby. Kříž na špičce ikonostasu patří k vrcholným řezbářským dílům. V klášteře bývala v minulosti věhlasná škola malířů ikon. Navazuje na ni i zdejší hodnotná sbírka ikon. Dnes je klášter Morača přístupný veřejnosti.

Výhled z průsmyku Crkvine

Po pár kilometrech za klášterem začíná silnice stoupat k průsmyku Crkvine (1060 m), působivého vyhlídkového bodu, a za ním po 8 km následuje krásně položené horské městečko, klimatické lázně a středisko zimních sportů - Kolašin (965 m). Je téměř nové, vstalo z ruin po 2. světové válce, kdy v těžkých bojích padlo dvacetkrát do rukou okupantů a dvacetkrát bylo opět osvobozeno. Je obklopeno věncem horských pásem Bjelasica, Komovi, Stožac a Sinjajevina, většinou dosahujících výšky 2000 až 2400 m.

Pohoří Durmitor, Černé jezero (Crno jezero)

Kolašin je východiskem do světa neporušené horské přírody národního parku Biogradska gora v pohoří Bjelasica, jejích téměř neprostupných pralesů i mírných svahů horských pastvin.

Za Kolašinem, před městečkem Mojkovac (17 km severovýchodně od Kolašinu) odbočuje silnice na severozápad k cíli cesty - Durmitoru, nejprve podél řeky Tary, pak 11 km na západ do Žabljaku.

Pohoří Durmitor

Žabljak (1450 m) je horské letovisko, zimní středisko a jediné východisko túr po Durmitoru. Lze odtud podniknout výstupy po značených cestách na bližší či vzdálenější vrcholy, např. na Medjed (2287 m), který se tyčí jako výrazná dominanta a jeden z nejbližších vrcholů, trvá výstup 4 hod., na vzdálenější nejvyšší horu Durmitoru - Bobotov kuk (2523 m) lze dojít za 5 hod. a 30 min. Kdo si netroufá na vysokohorské výstupy, měl by se vydat alespoň na procházku kolem malebného Černého jezera (Crno jezero) s nádherným výhledem na štíty Durmitoru (4 km), podrovněji v tematickém článku: Nejkrásnější horské jezero v Černé Hoře. Durmitor navštěvují horolezci, vysokohorští turisté, jezdí se tu na horských kolech, provozuje se paragliding, rybaří ve zdejších jezerech, je tu i jízdárna, takže je možno si vypůjčit koně na celý den. V poslední době jsou oblíbená fotosafari na lokalitě Škrka - žijí tam medvědi, kamzíci a spousta další zvěře. V zimě se tu lyžuje na mnoha upravených sjezodvkách, jezdí na snowbordu a na běžkách. V Žabljaku sídlí správa národního parku.

Podrobné informace o možnosti túr po Durmitoru, provozování různých sportů a činností i nabídce ubytování a služeb v Žabljaku lze najít na stránce NP Durmitor - www.nparkovi.cg.yu.

Řeka Tara, rafting

Neméně působivou součástí tohoto výletu je i seznámení s řekou Tarou a jejím kaňonem, který je nejhlubší v Evropě a patří k nejhlubším na světě (je hluboký až 1300 m). Jméno řeky Tary je ilyrského původu, nazval ji tak zdejší ilyrský kmen Autariatů. Kaňon Tary se rozkládá mezi městečky Mojkovac a Šćepan Polje v délce 78 km. Průměrný průtok řeky je 93 m3/s. Velkou atrakcí je sjíždění kaňonu Tary na vorech, kajacích a raftech. Podrobnější informace najdete v tematickém článku: Černohorská řeka Tara - magnet pro vyznavače extrémních sportů na vodě.

Most přes řeku Taru

Při jízdě po silnici zaujme smělá stavba mostu, který se klene nad Tarou v blízkosti Žabljaku u osady Djurdjevića Tara. Most vysoký 135 m a dlouhý 154 m byl postaven před vypuknutím 2. světové války a jedním z jeho stavitelů byl jugoslávský inženýr Z. Jauković. Za nepřátelské ofenzívy v r. 1942 dostal příkaz partyzánského velení zničit ze strategických důvodů tento most, což provedl. Byl však okupanty chycen a zastřelen. Most byl v r. 1946 obnoven. A Jaukoviće připomíná památníček u nového mostu.

Kaňon řeky Tary

Už od Mojkovce se řeka probíjí skalním terénem a vytváří kaňon , jehož hloubka se pohybuje od 400 do 1300 m. Řeka pak překonává četné slapy, peřeje a vodopády, a to až do svého soutoku s řekou Pivou, s níž vytváří řeku Drinu.

Nejefektnější je pohled na střední část toku, z vyhlídky Čurovac (1625 m), k níž vede ze Žabljaku makadamová cesta. Od Čurovce je možno sestoupit až na dno kaňonu v jeho částečně rozšířené části, kde - poněkud východním směrem stojí chata vorařů a kajakářů (Dom splavara i kajakaša), odkud se pořádají proslulé plavby na vorech a kajacích kaňonem Tary (jedno- a čtyřdenní; jezdí se i na raftech). Sjezd Tary kterýmkoli z těchto plavidel je nevšední zážitek. Vodním turistům slouží kromě uvedené chaty i dva kempy. Na Taře se těší největší oblibě plavby na sportovní rybáři.

Pro cestu zpět na pobřeží z tohoto velkolepého výletu není jiná možnost než se vrátit stejnou cestou.