Ulcinjská riviéra

Ulcinj, Velká pláž

Tato nejjižnější část černohorského pobřeží, táhnoucí se od mysu Stari Ulcinj na severozápadě až k ústí řeky Bojany na černohorsko-albánských hranicích, se svými přírodními podmínkami částečně liší od ostatního černohorského přímoří. Ostatně se od něho odlišuje i svým kulturně-historickým vývojem. A do třetice je jiná než ostatní černohorské přímořské oblasti tím, že její zázemí netvoří vysoké hory a horská pásma, nýbrž úrodná polje, sady, vinohrady aj., které zásobují zdejší riviéru subtropickými plodinami.

Zdejší přímoří dlouhé 32,7 km charakterizují po klimatické stránce výraznější teplotní rozdíly v jednotlivých ročních obdobích: tak např. maximum teploty vzduchu naměřené zde v srpnu dosahuje 38°C a absolutní minimum v únoru -8,5°C. Díky příjemnému větru maestralu, který tu vane v létě prakticky každodenně, jsou však vedra velmi dobře snesitelná. Insolace na této riviéře je vysoká.

Nikde jinde na černohorském pobřeží nejsou pláže tak dlouhé a široké a jen málokterá má tak jemný písek jako pláže ulcinjské. Pláže představuje 42 % z celkové délky pobřežní čáry a z toho je přes 80 % písečných. Takovýmto podílem písečných pláží se nemůže pochlubit žádná z černohorských riviér, tím méně pak letoviska v ostatních částech Jaderského pobřeží.

Ostrov Ada Bojana

Stále výrazněji se na zdejším pobřeží uplatňují rekreační možnosti, které poskytuje příroda v neobvyklé míře. Výlety a vycházky do přilehlého vnitrozemí jsou zdrojem zábavy a rekreace, např. výlet k Šaskému jezeru poskytuje možnost birdwatchingu a jezerního rybolovu, Ulcinjské saliny, největší na celém východním pobřeží Jadranu poskytují možnost seznámení s tímto prastarým způsobem získávání soli, lesopark u zátoky Valdanos je místem příjemných procházek a Skadarské jezero se svými kulturně historickými památkami, koupáním a rybařením je příjemným zpestřením letních pobytů. Zdejší zajímavostí ji i kanál Milena, který ústí při mysu Djeran, jihovýchodně od Ulcinje, dal jej vybudovat na přelomu 19. a 20. století kníže Nikola, který postavením kanálu chtěl vysušit mokřady v blízkém vnitrozemí, zamořené komáry. Vysušení se sice nepodařilo, ale slaná voda, která vtékala do kanálu z moře a zalévala mokřady, přispěla k vyhubení komárů, a tak k ozdravení okolí. Na severním konci kanálu se nacházejí výše uvedené saliny, na jižním pak lze vidět četné kalimery (viz Výlety z Ulcinje).

V neposlední řadě je velkým turistickým magnetem samo město Ulcinj, jehož tvářnost formovala jak poloha na rozhraní dvou kultur, tak i mnohasetleté panství Turků.