Tradice perastských kapitánů v boce Kotorské

Perast

V době největšího rozmachu mořeplavby v boce Kotorské, v 17. a 18. stol., prožívalo městečko Perast (viz Kotor - Výlety), proslavené skvělými námořníky, své nejslavnější období (viz tematický článek: Bokeljské námořnictvo, nejstarší a nejvěhlasnější sdružení námořníků na východním pobřeží Jadranu). Perastští námořníci sloužili např. na benátských lodích jako strážci válečných praporů, což bylo na lodích flotily Benátské republiky nejprestižnější služba. V polovině 17. stol. měl Perast 56 námořních kapitánů, zatímco např. sousední Kotor, byť pyšnící se rovněž starou námořní tradicí, měl jen jednoho.

Perastští kapitáni nebyli však jen mořští vlci, zocelení v plavbách a námořních šarvátkách, nýbrž to byli i ve své době obdivovaní spisovatelé a básníci. Tak např. Marko Martinović, který na doporučení benátského Senátu vyučoval všem tajům mořeplavby 17 ruských mladých mužů, vybraných carem Petrem Velikým jako budoucí námořní velitelských kádr, psal i básně, z nichž se mimo jiné zachovala ta, která oslavuje vítězství Svaté ligy (Benátky, Španělsko a papežský stát) nad Turky ve městě Herceg-Novi a jeho osvobození. Ve vojsku této protiturecké koalice se velmi osvědčili další spojenci - vojáci z Perastu, což zejména Benátčané náležitě ocenili.

Rok, po který námořníci cara Petra studovali v Perastu, se pokládá za datum založení proslulé perastské námořní školy zvané Nautika.

Literatuře se věnoval i další perastký kapitán z urozené zdejší rodiny Viskovićů. Ten sepsal historii města Perastu.

Perast a boka Kotorská

Ke společenské smetánce města patřilo v té době 12 šlechtických rodin - Bujovićové, Martinovićové, Zmajevićové, Viskovićové, Balovićové a další. Byli bohatí, těšili se veliké vážnosti - dnes by se dalo říci, že to byly celebrity se vším všudy. Však také někteří z nich byly i osobnosti značně extravagantní a dosti problematické. Jako takový proslul především kapitán Vicko Bujović, jehož čin vyvolal v kraji velké pobouření. Dal si v r. 1694 postavit přepychové sídlo - je to dodnes nejkrásnější palác v Perastu a je v něm nyní muzeum. Palác mu postavil známý benátský stavitel Fonta. Když byl palác dokončen, zálibně si ho jeho majitel ve společnosti stavitele z balkonu prohlížel a ptal se tvůrce stavby, zda by mohl postavit ještě krásnější palác. Na kladnou odpověď zareagoval Bujović okamžitě: svrhl stavitele z balkonu dolů; ten zůstal ležet na místě mrtvý. Tím si tento násilnický muž opravdu zajistil, že stavitel už nikomu krásnější palác nepostavil. Historie neuvádí, jak se Bujović z vraždy vyvlékl, ale je jisté, že nebyl souzen. Trestu však neušel: brzy nato přišel o život ve spiknutí svých spoluobčanů.

Že v Perastu nebyla nikdy o horkou krev nouze svědčí i další případ z jeho historie: přímo u oltáře byl v kostele sv. Jiří (Sveti Djordje) zabit katolický kněz Jeho vrah nebyl nikdy vypátrán, přestože v Perastu byl zřejmě dobře znám. Takové závažné provinění a zatajení jména vraha vyřešil papež Klement velmi drastickým trestem: vyhlásil nad městem interdikt, tj. klatbu, která znamenala vyloučení všech obyvatel z církve a zákaz veškerých bohoslužebných úkonů, např. mší, svateb, křtů, pohřbů apod. do té doby, než bude viník vydán. A interdikt zde zůstal v platnosti celých dlouhých 11 let.

Perast, kostel sv. Mikuláše

K podobných excesům však docházelo v letech postupujícího hospodářského úpadku stále častěji. Jak o tom byli přesvědčeni otcové města a jeho stařešinové, vina byla hlavně na mravní zpustlosti mládeže.

Těžiště evropského námořního obchodu se přesunulo mimo Středomoří - na pobřeží Atlantiku, do západoevropských přístavů a tak kdysi slavná a bohatá města se starou mořeplaveckou tradicí dále chudla a vlastně jen živořila.

Dnes už v Perastu nezůstal na živu snad žádný z potomků staré šlechty. Mnozí místní muži sice nadále slouží na domácích a zahraničních lodích, ale většina obyvatel objevila ve stále stoupajícím cestovních ruchu nové možnosti uplatnění. A jen jedinou rodinu v Perastu živí prastaré řemeslo, rybolov.