Mauzoleum Petra II. Petroviće Njegoše na Lovćenu

Petar II. Petrović-Njegoš (detail),
autor návrhu: Ivan Meštrović
sochu vytvořil: Andrija Krstulović
(mauzoleum na Lovćenu)

Kdo byl tento muž, kterému jeho národ postavil po více než 100 letech od jeho smrti působivé obrovské mauzoleum na jednom z vrcholů pohoří Lovćen ve výšce 1660 metrů s výhledem, s jakým se turista setkává jen výjimečně?

Petr II. Petrović Njegoš byl vladyka - hlava státu i černohorské pravoslavné církve, největší černohorský básník a myslitel. Jako osvícený vládce zlomil moc kmenových stařešinů a zorganizoval centrální státní moc, vytvořil podmínky pro přeměnu zaostalé země zmítané kmenovými rozepřemi ve stát téměř moderního typu. Zabezpečil ekonomickou základnu státu zavedením výběru daní, založil první státní školu a další osvětová zařízení a instituce. Osobností a životem Petra II. jsme se podrobně zabývali v článku: Černou Horu po stopách největší osobnosti černohorských dějin.

Lovćen, mauzoleum Petra II. Petroviće Njegoše

V roce 1845 dal na Jezerském vrchu, druhém nejvyšším vrcholku Lovćenu postavit kapličku a přál si v ní být pochován. Myšlenka na smrt a na vlastní hrob nebyla Njegošovi, jak se mu zkráceně říkalo, cizí a vzdálená. Po celý svůj poměrně krátký život (zemřel když mu bylo 38 let) věděl, že má tuberkulózu, tedy nemoc, kterou v první polovině 19. století nedovedli vyléčit. Byla v chudé a zaostalé Černé Hoře té doby velmi častá a končila brzkou smrtí. A v rodině Petra II. na ni v minulosti zemřeli mnozí vladykovi předkové.

Petr II. velmi miloval vrchol Lovćenu, který si určil za místo svého posledního odpočinku, především nádherný výhled otevírající se jak na černohorské přímoří, tak i na horská pásma táhnoucí se až za obzor.

Lovćen, výhled od mauzolea

Když však v roce 1851 zemřel, váhal jeho nástupce kníže Danilo, Njegošův synovec, s pohřbem do lovčenské kaple podle Njegošova přání. V té době totiž vedli Černohorci časté boje s Turky o další, dosud Turky obsazená území v Černé hoře. Tyto boje nakonec dovedly k mezinárodnímu uznání nezávislosti Černé Hory a ke stažení Turků z části okupovaných oblastí. Kníže Danilo se však právem obával, že by Turci mohli Lovćen dobýt a zneuctít Njegošův hrob. Proto byl Njegoš do lovćenské kaple pohřben až v roce 1854.

To, čeho se Danilo obával ze strany Turků, se stalo až v první světové válce za rakouské okupace. Rakušané kapli zničili a rakev s Njegošovými ostatky přenesli do Cetinje.

Lovćen, vrchol Jezerského vrchu,
tunelem ve skále vede schodiště k mauzoleu

Po první světové válce, za Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, byla kaple obnovena a v roce 1925 tam byl Njegoš opět pohřben. Ve druhé polovině 20. let 20. století požádali Černohorci velkého jihoslovanského umělce, sochaře a architekta Ivana Meštroviće, aby jim vypracoval návrh na postavení reprezentačnějšího hrobu pro Njegošův poslední odpočinek. Meštrović vyhověl jejich přání, k realizaci jeho návrhu však nedošlo. Meštrović byl v té době zcela vytížen a právě léta mezi oběma světovými válkami patřila k vrcholným a nejplodnějším létům jeho života.

Meštrović v té době realizoval obrovské projekty, pro které byla typická syntéza architektury, monumentální plastiky a přírody (např. památník na Avale, jeho vila ve Splitu, Dům umění v Záhřebu, rodinné mauzoleum v Drniši aj.) a vytvořil desítky volných socha a pomníků.

Kariatidy na nádvoří mauzolea

Druhá světová válka a okupace části Jugoslávie mocnostmi Osy, konkrétně Dalmácie, italskými fašisty, jakož i vytvoření fašistického Nezávislého státu Chorvatsko zpřetrhaly mnohé Meštrovićovy pracovní a osobní vazby a znamenaly i ohrožení jeho života. Protože Meštrović jako bytostný antifašista a jihoslovanský vlastenec odmítl zaštítit svým jménem ustašovský režim, byl uvězněn a hrozil mu trest smrti. Jen díky intervencím Vatikánu a vlivných přátel se mu nakonec otevřely brány vězení. Podařilo se mu emigrovat nejprve do Vatikánu a Itálie, po válce se pak usadil na pár let ve Švýcarsku. Nakonec zakotvil v USA, kde po léta působil jako profesor výtvarného umění prestižní University Notre Dame v South Bendu v Indianě. Tam také na naléhání jihoslovanských přátel vypracoval v roce 1958 druhý, definitivní projekt Njegošova mauzolea na Lovćenu.a vytvořil pro ně i model Njegošovy sochy. Realizace mauzolea se však nedočkal, zemřel v roce 1962 v USA.

Všechno, co Meštrović pro svou jihoslovanskou vlast vytvořil, dělal bez nároku na honorář. Stejně tomu bylo i u projektu lovćenského mauzolea. Žádal pouze jednu ovčí kýtu a kolo njegušského sýra.

Petar II. Petrović-Njegoš,
autor návrhu: Ivan Meštrović
sochu vytvořil: Andrija Krstulović
(mauzoleum na Lovćenu)

Mauzoleum na Lovćenu, které se začalo budovat v roce 1970, tvoří mohutná budova, která zaujímá celý prostor někdejší Njegošovy kaple. Na plošinu, kde stojí, se z parkoviště na příjezdové silnici z Cetinje se vystupuje již jen pěšky, tunelem dlouhým 80 km. Výškový rozdíl necelých 100 metrů se zvládá po 460 dosti příkrých schodech, které ústí na plošině před mauzoleem.

Na nádvoří mauzolea, před vstupem do vnitřního prostoru, stojí dvě karyatidy (tj. podpůrný sloup ve tvaru ženské postavy) - Černohorka s dcerou, v černohorských lidových krojích. Interiéru mauzolea vévodí sedící postava Njegoše vysoká 3,75 metrů o hmotnosti 28 tun. Nad Njegošem se tyčí orel s rozepjatými křídly, symbol Černé Hory. Sousoší je vytvořeno s černé žuly. Podle Mistrova modelu je vytesal Meštrovićův žák Andrija Krstulović.

Mauzoleum navštíví ročně přes 50 tisíc osob. Na tomto počtu se významně podílejí Černohorci, mladí i staří, všichni chtějí tímto způsobem uctít památku velkého syna černohorského národa a současně si užít, stejně jako kdysi Petr II. Petrović Njegoš, nádhernou lovćenskou vyhlídku.