Černá Hora - průvodce po pobřeží
Herceg-Novi - město mimózy, lázeňské tradice a pohnuté historie, 2. část
8.2.2007
Předchozí: první část
Za svůj vznik děkuje Herceg-Novi mocnému bosenskému králi Tvrtkovi, který je roku 1382 založil spolu s hradem pod jménem Sv. Stefan jako středisko obchodu se solí. Bylo to vlastně první bosenské sídlo na mořském pobřeží. Jeho největší rozkvět však spadá do první poloviny 15. století. Tehdy je získal přední feudál z Humu, dnešní nízké Hercegoviny, Štěpán Vukčić Kosaća, který je opevnil a pojmenoval je podle svého právě získaného vévodského titulu "herceg" - Herceg-Novi. Tento titul udělil Štěpánovi Kosaćovi římský císař Fridrich III., když Štěpán požádal o jeho ochranu.
Štěpán Kosaća se zasloužil o rozmach města, vybudování jeho prvního opevnění, přístavu a obchodního centra. Mj. tu byla založena druhá evropská manufaktura na výrobu hedvábí.
Vybudované opevnění, jehož součástí byla i později přestavěná pevnost Forte mare, již koncem 15. století za vlády Štěpánova syna Vlatka neodolalo náporu tureckých vojsk a ti je ovládli roku 1481. Vlatko se Turkům vzdal, přestoupil k islámu a jako turecký velitel udělal pak v turecké říši velkou kariéru.
Turci ve městě, které se stalo střediskem sandžaku, zpevnili stávající opevnění, vybudovali tzv. Kanli-kulu (Krvavá pevnost), která jim sloužila i jako vězení (je to ta dones dochovaná pevnost, která z výšky 85 metrů dominuje městu a kde je nyní moderní divadelní scéna pod širým nebem (může přijmout až 1500 diváků). Přebudovali stávající Mořskou pevnost (Forte mare), dnes letní kino a diskotéka, rozšířili a zpevnili hradby. Jejich zásluhou tu vznikl složitý pevnostní systém, který však nezabránil tomu, aby jej nedobyla vojska Svaté ligy, tj. spojené síly Španělů, Benátčanů a papežského státu. Podařilo se to v roce 1538 (tedy krátce po bitvě u Lepanta). V těchto bojích prokázali na straně Svaté ligy, resp. benátského vojska, velkou statečnost bojovníci z městečka Perast v boce Kotorské.
Jejich chrabrost Benátčané po dobytí Herceg-Novi náležitě ocenili. Tak např. Perasťan Ivan Burović dostal od Benátčanů hercegnovský letohrádek jednoho místního agy, urozený Vicko Bujović z Perastu dosáhl díky Benátčanů skvělé kariéry, mj. byl jmenován správcem Perastu. Herceg-Novi podle dohody spojenců spravovali Španělé, kteří horečně pracovali na dalším zpevnění pevnostního systému, včetně přestavění staré pevnosti v novou, která dostala název Španjola, protože si byli vědomi významu, jaké mělo Herceg-Novi pro možnost ovládnutí boky Kotorské. Španělé stačili za rok své vlády, i přes intenzivní budování opevnění postavit dva kostely, sv. Anny a sv. Mikuláše.
Turci s ohromnou přesilou zaútočili hned následujícího roku, tj. v roce 1539. Tureckému vojsku, které mělo mnohonásobnou přesilu, velel obávaný turecký admirál Hajrudin Barbarossa (v tureckých pramenech se uvádí jako Chaireddín Barbarossa); ten si vysloužil ostruhy již v bitvě u Lepanta. Turci přes hrdinnou obranu Španělů město dobyli. Když Hajrudin zjistil, že město nakonec brání jen 50 španělských vojáků v čele s velitelem donem Ferante Gonzagou, byl pohnut jejich statečností, daroval jim život a povolil jim zůstat v dobytém městě.
Pak Turci, kteří Herceg-Novi úplně přestavěli a ještě lépe opevnili, zůstali ve městě pány až do roku 1687. Město získalo za jejich panství výrazně orientální vzhled. Na místě Španělské pevnosti postavili novou, ale ponechali jí starý název Španjola, vybudovali Hodinovou věž - Sahat-kulu (také se používá název Sat-kula nebo Tora), studni Karandžu aj.
V roce 1687 získali město opět Benátčané, kteří se snažili je zbavit orientální podoby, ale plně se jim to nepodařilo. Základní orientální rysy se zachovaly. Benátčané postavili řadu paláců, domů, kostelů, mezi nimi např. kostel sv. Jeronýma, který byl přestavěn z mešity.
Rakousku připadlo Herceg-Novi s celou bokou Kotorskou v roce 1797, natrvalo se vak stalo součástí habsburské říše až po Berlínském kongresu. I Rakousko se snažilo vtisknout městu svou podobu, a to jak civilními stavbami, tak i sakrálními. Z té doby pochází hlavní hercegnovský kostel na ústředním náměstí Bellavista, honosná stavba v eklektickém slohu s výraznými byzantskými prvky (z roku 1900). Je zasvěcený sv. Michalu Archandělu (Sv. Arhandjel Mihail). Ostatně kostelů z 19. století je v Herceg-Novi celá řada.
Rakušanům děkuje za svůj vznik i bývalý hotel Boka, resp. jeho park, který je jakousi botanickou zahradou v centru města. Pochází, hotel i park, z roku 1908, ale park dostal svou konečnou podobu až za královské Jugoslávie, ve 30. letech minulého století. Nachází se v něm na 80 druhů většinou exotických rostlin.
V poslední době turisté často navštěvují přímo v centru měst klášterní kostel z roku 1688, původně zasvěcený Panně Marii, později přeměněný na kostel sv. Františka. Když papež Jan Pavel II. prohlásil v roce 1983 za svatého zdejšího kněze, rodáka z Herceg-Novi Leopolda Bogdana Mandiće, bylo zasvěcení kostela znovu změněno a je nyní zasvěcen tomuto novému světci.
Zvláštností Herceg-Novi byla a zůstala schodiště, resp. stupňovité uličky, někdy poměrně dlouhá a namáhavá. Jsou typickým znakem starého města a stojí s to se alespoň po některém projít.
Pro milovníky krásné literatury ní neznámým pojmem jméno jediného jihoslovanského nositele Nobelovy ceny za literaturu, Iva Andriće (dostal ji v roce 1961). Pocházel z bosenského Travniku a právě bosenskému prostředí, jehož mentalitu zachytil a vyjádřil s mimořádnou invencí, věnoval svá hlavní díla - Travnickou kroniku, Most na Drině aj. Ivo Andrić žil několik let v Herceg-Novi. Černou Horu měl rád a zvolil si ji za svůj dočasný domov. Věnoval jí několik svých prací, mj. eseje o významných osobnostech Černé Hory. Jeho dům v Herceg-Novi lze navštívit.
Při pobytu v Herceg-Novi se obvykle též navštěvuje jeho západní předměstí, Topla. Ze starých staveb v ní upoutává pozornost ohrazený sakrální komplex, tvořený dvěma kostely, hřbitovem a malým domkem. K tomuto domku mají Černohorci pietní vztah: před necelými 200 lety se zde u místního duchovního Tropoviće učil číst a psát dodnes uctívaný černohorský vládce Petar II. Petrović Njegoš, který byl i největším černohorským básníkem. Větší kostel zdejšího komplexu je zasvěcený sv. Spasiteli, resp. jeho nanebevstoupení, Menší sv. Jiří. Větší pochází ze začátku 18. století, menší z konce 17. století, kdy byl přestavěn z turecké mešity. Chloubou obou jsou jejich ikonostasy, další cenné ikony, bohoslužebné náčiní a staré tisky. Před kostelem sv. Spasitele je Njegošova busta. Bývalá biskupská rezidence v blízkosti komplexu velmi utrpěla při neodborné renovaci.
Cílem výletů z Herceg-Novi však bývají i nepříliš vzdálená pozoruhodná místa v okolí. Patří k nim např. ostrůvek Mamula přímo ve vjezdu do boky Kotorské. Na starých mapách je označován jako Lastavica (Vlaštovka), ale všeobecně byl přijal název Mamula, podle rakouského generála tohoto jména, který dal na ostrůvku koncem 19. století postavit pevnost, která střežila vstup do celého zálivu. Ostrůvek má tvar kruhu o průměru 200 metrům je neobydlený, porostlý nízkou vegetací, na severní straně má pláž a přístaviště. Od města Herceg-Novi je vzdálen 3,4 námořní míle. V první světové válce sloužil jako vězení, což připomíná pamětní deska u vstupu. Byla vypracována řada projektů pro využití pevnosti, ale dosud se žádný nerealizoval. A tak ostrůvek s pevnost jsou zatím pusté a prázdné. Ale turisté je přesto rádi navštěvují (taxi-čluny z hercegnovského přístavu).
V blízkosti Mamuly je další vyhledávaný turistický cíl, který bývá součástí okružních plaveb z Herceg-Novi, a to Modrá jeskyně na Luštici (Plava špilja). Nachází se v západní části poloostrova Luštica, mezi zátokou Zlatna luka a mysem Mokra gora. Má dva vchody, výška stropu od mořské hladiny je 9 metrů, hloubka pod hladinou dosahuje 3 až 4 metry. Své jméno dostala, jako všechny Modré jeskyně, díky zvláštní modré barvě, která vzniká za jasných dnů lomem světla v jeskyni. Vjíždí se do ní na malých člunech nebo loďkách.
Častou vycházkou z Herceg-Novi bývá návštěva kláštera Savina a lesoparku Savinska dubrava, východně od středu města. Pravoslavný klášter nese jméno sv. Sávy. Stejnému světci je zasvěcen i kostelík ze 13. stol. stojí nad klášterním areálem a je dnes farním kostelem. Součástí kláštera jsou dva kostely, oba stejného zasvěcení - Zesnutí Bohorodičky (Uspenje Bogorodice). V menším kostele, který pochází ze 17. století, si lze prohlédnout fresky od místního známého malíře Lovra Dobrojeviće. Mladší a větší kostel z konce 18. stol. se zvonicí v sobě spojuje barokní tvary s tradiční byzantskou koncepcí. V bohaté je klášterní klenotnici jsou uloženy umělecké předměty z 15. až 18. století, např. italo-krétské i domácí ikony, portréty, bohoslužebné předměty z drahých kovů aj.
Lesopark Savinska dubrava, v němž se klášter Savina nachází, je nejznámějším hercegnovským parkem. Díky své bohaté vegetaci (borovice, cypřiše, jedlé kaštany, duby aj.) se stal oblíbeným cílem vycházek. Kdo se vydá po jeho cestách, narazí i na krásná vyhlídková místa, ze kterých se otevírá krásný pohled na boku Kotorskou.
Aby se v lázních zaměřených i na zimní pobyty návštěvník cítil dobře, je třeba se mu maximálně postarat o možnost kultury, zábavy a aportu ve volném času. A tyto aktivity mají v Herceg-Novi starou tradici.
První akcí v roce je tradiční Svátek mimózy (Praznik mimoze) , který začíná v prvních dnech měsíce února. Po čtyři týdny žije Herceg-Novi jeho zábavními akcemi, průvody, karnevaly pro dospělé i děti, přehlídkami, výstavami a dalšími kulturními i sportovními programy. Letošní festival se koná již po 38. a v jeho průběhu se představí 40 programů. Jednou z prvních akcí byla letos Výstava květin ve bývalé Titově vile Galeb. V dubnu je pořádán divadelní festival Hercegnovské dubnové divadelní slavnosti (Hercegnovske aprilske pozorišne svečanosti - HAPS), jehož se zúčastňují amatérské i profesionální soubory i ze sousedních zemí. Zdejší divadlo, které brzy bude slavit své výročí svého založení, je přitom renomovanou kulturní institucí, významnou v rámci celého státu. Třídenní zábavně-hudební festival Sunčane skale se koná vždy v v první polovině července. Ve druhé polovině července následuje desetidenní festival klasické hudby Dny hudby (Dani muzike). Přibližně ve stejnou domu se koná již po 12 let Knižní veletrh (Trg od knjige). V srpnu se každoročně organizují dva festivaly, a to Hercegnovský filmový festival (Hercegnovski filmski festival) a Letní kytarový festival (Guitar Summer Festival). Závěr roku je vždy ve znamení hudebního festivalu Zimní hudební dny (Zimski dani muzike) v prosinci.
Dějištěm kulturních a zábavních akcí pořádných v Herceg-Novi jsou atraktivní místa v historické části, především letní scéna v pevnosti Kanli-kula, dále hercegnovské divadlo, místní galerie, sály různých institucí, náměstí a nábřeží města. Také některé hotely otevírají své prostory výstavám, karnevalům a koncertům, např. hotel Park či Institut Igalo.
Předchozí: první část
foto z archivu CK Vítkovice Tours
© M. Zábský, M. Zábská, V. N. Heřmanová 2006 - 2008
