Černá Hora - průvodce po pobřeží
Herceg-Novi - město mimózy, lázeňské tradice a pohnuté historie, 1. část
1.2.2007
Od začátku prosince do konce jara se v naších květinářstvích běžně prodávají půvabné, voňavé a něžné květy dřeviny, jejíž český název "citlivka" nikomu mnoho neříká. Populární je však pod názvem mimóza (Acacia dealbata). A právě tato dřevina s jemnými žlutými drobnými květy je symbolem města Herceg-Novi v boce Kotorské. Každoročně od začátku prosince, tedy v době, kdy jiná jadranská přímořská místa stále tak trochu spějí zimním spánkem, hýří Herceg-Novi jásavou žlutou barvou mimózy, její vůně zaplavuje celé město. Na obrovských plantážích v blízkosti města kvete mimóza od prvních prosincových dnů většinou do konce března. Prodává se na hercegnovských tržištích - pijacách, která jsou lokálním centrem prodeje mimózy, ale ve velkém se rozváží i do dalších míst Černé Hory a do zahraničí. Za nejlepší odrůdu se pokládá italská (tzv. italjanka). Největší plantáže jsou v nedalekých obcích Baošići, Djenovići a Kumbor. Mimóza, jejímž původním domovem je Austrálie, se tu pěstuje od 19. století.
Ale přes všechnu krásu mimózy nelze opominout ani další bohatou a pestrou flóru města a oblíbených lázní Herceg-Novi, která mu zajišťuje mimořádné postavení nejen v boce Kotorské, nýbrž i na celém jižním Jadranu. V Herceg-Novi roste a většinou i bohatě kvete dalších více než 250 rostlin, z toho 200 subtropických, případně tropických. Návštěvník tu může obdivovat např. 20 druhů palem, eukalypty, cypřiše, cedry, agáve, magnólie, oleandry, bugenvilie, kamélie atd. Proslulé jsou hercegnovské parky, zahrady, promenády.
Za to rostlinné bohatství vděčí Herceg-Novi svým námořníkům, kteří z dalekých plaveb přiváželi semena a neznámé rostlinky, které v cizích zemích obdivovali, ale především příznivému klimatu, které se vyznačuje hlavně dostatkem vodních srážek, na pobřeží Jadranu výjimečným.
Ale v neposlední řadě se o toto rostlinné bohatství zasloužilo i Rakousko-Uhersko, které v době, kdy bylo pánem boky Kotorské, věnovalo ozelenění Herceg-Novi velkou péči a usilovalo o jeho prosazení jako přímořských lázní, především zimních. Lázeňští hosté tu oceňovali chráněnou polohu místa pod hradbou vysokých hor, které je chrání před studenými vnitrozemskými větry, mírné podnebí bez velkých klimatických výkyvů i úpravnost a lázeňský vzhled města. Tyto přednosti, především rostlinnou nádheru si Herceg-Novi zachovalo dodnes.
Jediným nedostatkem tohoto lázeňského letoviska, zejména ve druhé polovině minulého století, v době turistického boomu na Jadranu, byly zdejší úzké pláže. V době svých lázeňských začátků na přelomu 19. a 20. století nemuselo město takové problémy řešit - koupání v moři nebylo prioritou prvních lázeňských hostů, ale v posledních desetiletích již nevelké pláže, převážně hotelové již nestačily. Stávající pláže bylo nutno uměle rozšířit, částečně vypomohly i navážky oblázků a písku ke stávajícím plážím.
Letitý problém pomohla řešit rostoucí obliba přírodních pláží, kterých bylo a je v okolí města více než dost a jsou snadnou dostupné. Na západ, východ a jih se rozkládá přitažlivá Hercegnovská riviéra s dobrými, často i výbornými možnostmi koupání, s širokým výběrem pláží. Návštěvníci Herceg-Novi se tak mohou rozhodnou pro koupání na protilehlém břehu poloostrova Luštica, a to třeba na skalnaté romantické pláži u malebné prastaré vesnice Rose (vznikla před 2000 léty jako řecká osada a rozvíjela se jako živý obchodní přístav) nebo na krásných písečných plážích tzv. riviéry Mirišta, v zátoce Žanjica, v západní části poloostrova Luštica. Taxi-čluny z Herceg-Novi do všech těchto míst dopravují zájemce za přijatelnou cenu.
Oblíbené jsou i pláže u nevelkého, rychle se rozvíjejícího letoviska Njivice na západním pobřeží boky Kotorské, rovněž snadnou dostupné čluny z Herceg-Novi. Tyto pláže v blízkosti hranic s Chorvatskem se táhnou od mysu Kobila téměř až k léčebným lázním Igalo. Ostatně dobré možnosti koupání může turista najít i na předměstí Herceg-Novi, v Tople, která byla donedávna samostatnou obcí.
K oblibě Herceg-Novi a k rozšíření jeho relaxačních možností přispívá i blízkost skutečně věhlasných léčebných lázní Igalo, které téměř navazují na západní straně na hercegnovské předměstí Topla. Ostatně jsou s ním spojeny i pobřežní promenádou "Pet Danica", která vede až do Meljine na východě (7 km). Léčebné účinky jejich termálních radioaktivních pramenů, vyvěrajících na mořských mělčinách při ústí říčky Sutoriny do moře, kde jsou též nánosy léčivého bahna, jsou známy již dlouho. Komplexní využití tohoto obrovského léčivého bohatství však přinesla až druhá polovina 20. století. O skutečně velkorysou výstavbu lázeňských zařízení, léčebných i ubytovacích, se nemalou měrou zasloužil sám jugoslávský prezident Tito, který si v 50. letech v Igalu s úspěchem léčil své revmatické potíže a od té doby měly lázně při své výstavbě jeho plnou podporu. Jejich ústřední objekt, tzv. Středomořské zdravotní centrum s Institutem pro fyzikální medicínu, rehabilitaci a revmatologii Dr. Simo Miloševiće (zkráceně: Institut Igalo) je obrovský komplex léčebných, rehabilitačních, ubytovacích a sportovních zařízení. V Igalu se s úspěchem léčí veškerá onemocnění a úrazy pohybového ústrojí, stavy po úrazech, operacích, obrně, ochrnutí a další choroby. Lázně mají i vlastní možnosti koupání v moři, od betonových plošin po písečné pláže.
Když se v 70. letech minulého století Titovi znovu objevily zdravotní potíže a měl se podrobit léčebným procedurám v Igalu, byla tu pro jeho potřeby postavena obrovská reprezentativní vila "Galeb". Stojí na břehu moře v těsné blízkosti Středomořského zdravotního centra, obklopena velkým parkem. V současné době slouží jako rezidenční objekt černohorské vlády pro své významné hosty a uvažuje se o jeho privatizaci.
Na východ od Herceg-Novi se rozkládá další část Hercegnovské riviéry. Začíná za rušným přístavem Zelenika, a pokračuje přes Kumbor, Bijelou až do Kamenari.
V Zelenice lze spatřit místní turistickou raritu: nejstarší dosud zachovaný hotel v Černé Hoře. Je jím hotel Plaža Zelenika a nedávné době slavil sté jubileum svého založení. Postavil jej spolu s parkem v roce 1902 maďarský šlechtic Dr. A. Magyar přímo na mořském břehu, uprostřed bohaté zeleně. Byla vlastně prvním průkopníkem cestovního ruchu v Černé Hoře - hotel navštěvovali výhradně cizinci. O dobré jméno a popularitu hotelu pak pečovali vnuci zakladatele. V roce 1948 byl znárodněn, jako hotel zrušen a zažil úplnou devastaci. Situaci ještě dovršilo katastrofální zemětřesení v roce 1979. Hrozilo, že hotel bude stržen, ale nakonec se dospělo k rozhodnutí, že bude - jako dnes už historická památka, rekonstruován a obnoven bude i jeho park.
V této oblasti se od moře do přilehlého vnitrozemí táhnou plantáže citrusů, především mandarinek, a vinice. Centrum této části riviéry tvoří starobylé městečko Bijela, známé již od konce středověku nejen svými loděnicemi. V Bijele je zajímavý mariánský kostel zasvěcený Říze Bohorodičky (Riza Bogoridice). Skládá se vlastně ze dvou sakrálních staveb. Ta starší, z konce 12. století, je vlastně apsida toho novějšího kostela "nalepená" na jeho závěr. V tom původním jsou zbytky starých fresek. Kostel má bohatou sbírku bohoslužebných předmětů.
Bijela leží před vjezdem úžiny Verige (což znamená řetězy), tedy nepříliš daleko od trajektu Kamenari-Lepetane. Podle tradice dal ve 13. století uhersko-chorvatský král Ludvík natáhnout v úžině řetězy. V případě vojenského nebezpečí měly řetězy zabránit vjezdu nepřátelských lodí do vnitřních částí boky Kotorské.
Ale i samo město Herceg-Novi, resp. jeho historická část poskytují návštěvníkovi příjemné možnosti pro procházky a toulky k jeho pozoruhodným historickým památkám, díky nimž je město pokládáno za nejorientálnější město boky Kotorské. A je opravdu starobylé!
Pokračování: druhá část
foto z archivu CK Vítkovice Tours
© M. Zábský, M. Zábská, V. N. Heřmanová 2006 - 2008
