Český malíř Jaroslav Čermák a jeho stopy v Černé Hoře

Ještě dnes je jméno tohoto českého malíře stále živé v povědomí černohorské veřejnosti, a to nejen v uměleckých kruzích. Možná, že je v Černé Hoře dokonce známější než v rodných Čechách, byť reprodukce jeho monumentálních obrazů s českou historickou tématikou, jako např. Husité před Naumburgem a Čechy po Bílé hoře nechyběly dříve dokonce ani ve školních učebnicích.

Jaroslav Čermák žil v letech 1830 až 1878; svá díla většinou vytvořil v 60. až 70. letech 19. století. Žil a tvořil převážně mimo Čechy, např. v Paříži, Mnichově, v Černé Hoře a Dalmácii. V Paříži též zemřel. Zejména ve své rané tvorbě byl silně ovlivněn romantizmem. V té době byl horlivým zastáncem myšlenky slovanské vzájemnosti a snažil se přispět jižním Slovanům, hlavně Černohorcům, podle svých možností a sil v jejich heroickém boji proti turecké porobě a útlaku. Jeho četné obrazy prodchnuté láskou a obdivem k černohorskému lidu jsou dodnes chloubou sbírek v Cetinji, zejména Muzea krále Nikoly I. Patří k nim mimo jiné obrazy Únos Černohorky, Zajaté černohorské ženy, Raněný vojvoda a četné portréty Černohorců.

Čermák se dokonce v Černé Hoře zúčastnil sám osvobozovacích bojů, a to u Cetinje v r. 1862.

Část svého "černohorského" díla vytvořil při svém pobytu v Dalmácii ve vesnici Mandaljena v oblasti Župa Dubrovačka východně od Dubrovníka, kde bydlel v domě Maskarićů. Modelem k četným postavám sveřepých násilnických Turků mu byl zdejší mírumilovný sedlák, s nímž se malíř spřátelil.

Při návštěvě cetinjských muzeí se může český turista přesvědčit, že Čermákův odkaz je v Černé Hoře stále živý. O jeho místě v černohorské historii svědčí i to, že nedávno byla v Podgorici pojmenována po Čermákovi ulice.