Budva a její opevnění

Budva je jediné sídlo na černohorském pobřeží, jehož jádro je celé obehnáno dochovanými hradbami. Dnešní hradby pocházejí ze středověku, jsou mohutné a ve všech rozích jsou posíleny věžemi.

Jak však dokazují archeologické vykopávky, byla Batua, jak se Budva v antice nazývala, chráněna hradbami již před více než 2000 léty. Ilyrsko-helénistické živé obchodní středisko, jakým Batua byla v období několik set let před naším letopočtem, obklopovaly kyklopské zdi, o nichž archeologové soudí, že je stavěli buď Ilyrové nebo Řekové. Řecké stavební techniky používali totiž i Ilyrové a ve zdejším prostoru prokazatelně žili jak Ilyrové, tak Řekové. Stejného typu jako hradební zdi byla i mohutná městská brána.

Toto sídlo řeckého typu se výrazně lišilo svou urbanistickou strukturou od novějšího římského - nemělo přesný oktogonální systém městského plánu, což znamenalo, že mělo volnější řešení, tj. jedné hlavní ulici a jednu postranní, které vedly rovnoběžně od brány na centrální náměstí, spíš bokem než přímou cestou.

Základ dnešního opevnění pochází z doby byzantské nadvlády, konkrétně z doby před útokem Saracénů, tj. na přelomu 8. a 9. století. Byly však v průběhu dalších století až do začátku novověku výrazně přestavovány, opravovány a doplňovány, a to v důsledku poničení při vojenských akcích, případní i při zemětřesení (především zemětřesení v roce 1667). Od 15. století prováděli stavební úpravy Benátčané, kteří jim vtiskli svůj typický ráz a dnešní podobu. Hradby byly přerušeny dvěma branami, Pevninskou a Mořskou.

Nejvýznamnější součástí městského opevnění je tzv. Citadela, hlavní městská pevnost v jižní části hradebního systému na místě pozůstatků někdejšího kostela Santa Maria de Castello (tyto zbytky jsou uvnitř pevnosti jasně patrné, a to část zdi a fresek); pochází z benátského období. Právě díky tomuto původnímu kostelu se pevnost nazývala Kaštel Svete Marije. Pevnost, která byla centrem celého městského opevňovacího systému a byla původně samostatným objektem, charakterizuje několik vrstev, které svědčí o několika stavebních fázích. Pevnost byla od města oddělen zdvihacím mostem, a to tam, kde je dnes schodiště. Na její severozápadní straně se nacházela a ještě dnes nachází hlavní věž zvaná Gradenigo. Je ozdobena benátským erbem - tradičním benátským lvem, symbolem sv. Marka Evangelisty, který byl ochráncem Benátské republiky. Druhá věž zvaná Repeno se nacházela na severovýchodní straně.

Dnešní podoba Citadely pochází ze 40. let 19. století, kdy centrální budova sloužila jako pekárna pro rakouskou armádu. Rakouské úpravy byly provedeny velmi necitlivě a poškodily vzhled Citadely.

V rámci Citadely byly v poměrně nedávno době objeveny i pozůstatky antických term - lázní ze 4. století.