Olivový háj starý přes dva tisíce let

Archeologové v nedávné době odkryli u města Baru na černohorském pobřeží v blízkosti několika velkých prastarých olivovníků bohaté naleziště pozůstatků řeckého osídlení. Jejich objevy vedou k předpokladu, že olivovníky byly součástí rozsáhlého olivového háje, kterýž tu zřejmě založili u svého sídla řečtí přistěhovalci před více než dvěma tisíci lety a že tedy jsou staré přes dva tisíce let.

Italští archeologové, kteří zde kopou, našli při sondážních výkopech na kopci Majlika v horském hřbetu Rumija prakticky proti zříceninám Starého Baru překvapující velké množství řecké keramiky. Potvrdily se tím předcházející bohaté nálezy hlavně černé figurální keramiky, když v nedávné době majitelé pozemku tady sázeli nové olivovníky. Tato figurální keramika je typická pro 5. až 4. století př. n. l.

Analýza provedená na univerzitě v Benátkách spojuje tyto nálezy s Attikou nebo s ostrovem Korfu. Je to již druhý nález na barské lokalitě - v roce 2005 bylo v hloubce 6 metrů nalezeno v blízkosti barského přístavu několik set keramických fragmentů, jakož i jedna kompletní váza z období 5. až 3. století př. n., což potvrdilo předpoklad, že i nynější město Bar a jeho okolí byly osídleny Řeky a byly součástí pobřežního pásu řeckých osad od Ulcinje přes Bar a Petrovac do Budvy.

O olivovnících, které přímo na této lokalitě rostou, se již dříve soudilo, že jsou prastaré. Dnes se tento předpoklad stal skutečností. Byli to právě Řekové, v jejichž civilizaci měly tyto nanejvýš užitečné stromy své nezastupitelné místo a právě oni sem olivovníky ze své vlasti přinesli. I když italští i černohorští archeologové jsou pevně přesvědčeni, že dosud žijící a plodící olivovníky na kopci Majlika jsou neoddělitelně spjaty s řeckými archeologickými nálezy, konečné slovo přinesou až výsledky analýzy dendrologů.

Nálezy na kopci Majlika tak potvrzují starou tradici, podle níž je prastarý olivovník na Mirovici (Stara maslina na Mirovici) v sousedství Baru jihovýchodním směrem, s oblibou turisty navštěvovaný, je skutečným Metuzalémem na jižním Jadranu. Je starý 2000 až 2700 let, podle odborníků je to třetí nejstarší olivovník na světě, přední místa patří olivovníkům v Izraeli a v Tunisku. V Evropě má nesporné prvenství. Je chráněný od roku 1963. Nyní se má za to, že se od jeho stáří nebudou příliš lišit ani mnohé další olivovníky v této oblasti.

Starý olivovník na Mirovici pokládaly staré generace zdejších usedlíků za posvátný strom. Podle tradice docházelo u něho ke smíru znepřátelených rodin - s tím prý je spojen i dnešní název lokality - na Mirovici.

Poslední majitel zdejší půdy a tedy i olivovníku pečovat, stejně tak jako generace před ním, o tento prastarý strom. Nikdo z něho nesměl ani trhat listy, ani lámat větve. Olivovníku hrozilo největší nebezpeční za italské okupace. Podle majitelova otce chtěli Italové za každou cenu olivovník získat a převézt do přírodovědeckého muzea v Bari, na protilehlém břehu Jadranu. Nabízeli prý za to hrnec zlata, ale majitel odmítl.

V 60. letech 20. století byl zdejší pozemek včetně olivovníku znárodněn a byl předán do opatrování Společnosti pro zpracování oliv Primorka. Koncem 20. století nevěnovala však společnost dostatek prostředků na péči o unikátní olivovník, a tak došlo k tomu, že se v roce 2004 vylomila třetina olivovníku, včetně části kořene. Původní záměr byl větev konzervovat a zvláštní technikou ji zafixovat k původní části, aby se tak zachoval původní vzhled stromu. Nakonec k tomu nedošlo a ulomená větev se nachází ve vstupu do Muzea v Baru. A co je největší zázrak? Olivovník přes "úraz", jimž prošel, stále hojně plodí kvalitní olivy.

Starý olivovník patří mezi hlavní atrakce města Baru. Lze ho najít při magistrále směrem na Ulcinj. Jeho okolí je nyní pěkně upraveno a konají se tu různá kulturní setkání a akce, např. hudební a výtvarné "Susreti kod Stare masline".

V Baru a jeho širokém okolí rostou olivovníky dávající mimořádně kvalitní olivový olej. Roste jich tu přes sto tisíc a většina je starší než tisíc let. Po staletí se tu dodržoval zvyk, podle něhož každý mládenec musel před svou svatbou zasadit určitý počet olivovníků. O tom, jak byl olej z barských olivovníků vždy žádán svědčí mj. skutečnost, že ještě ve 20. letech minulého století byla v Baru v provozu lisovna oleje, jejíž obrovská produkce (zpracovávala až 20000 tun oliv denně) putovala výhradně do USA, Francie a Německa.

Staré olivovníky mají zvrásněné a bizarně tvarované kmeny. Jejich dřevo je velmi tvrdé, husté a mají jemnou mramorovou texturu. Dřevo se používá i k výrobě užitkových předmětů. Při výrobě oleje se peckovice nejdříve rozdrtí mohutnými žulovými koly, které se pohybují ve velké kovové míse. Vzniklá kaše se přefiltruje přes plátno, přičemž se oddělí olej, který je jasně zelený.

Zdroj informací:

• deník Pobjeda (www.pobjeda.co.yu)
• BARinfo (www.barinfo.cg.yu)