Příspěvek Čechů k černohorskému kulturnímu obrození koncem 19. století

Česká veřejnost sledovala v 19. století s velkým zájmem a sympatiemi boj Černohorců za národní a státní emancipaci a za mezinárodní uznání. Pozornost, kterou Češi po desetiletí věnovali černohorskému úsilí, nepolevovali ani po roce 1878, kdy byla na Berlínském kongresu vyhlášena suverenita černohorského sátu. Současně s budováním materiální základny státu přistoupila Černá Hora k urychlenému vytváření předpokladů ke kulturnímu a osvětovému rozvoji. Budovala se síť škol, začaly vycházet nové noviny a týdeníky, objevila se řada dalších časopisů, vytvářely se základy pro zdravotní péči o obyvatelstvo, rozvíjel se divadelní život, na hostování přijížděli cizí dramatičtí umělci i celé soubory.

Vyvrcholením všech těchto kulturního snah představovalo vybudování tzv. Zetského domu (Zetski dom) v Cetinji, prvního kulturního stánku v Černé Hoře, který měl být plně věnován kulturním potřebám obyvatel nového knížectví. Základní kámen divadla byl položen v roce 1884. Prvořadým problémem bylo pokrytí nemalých nákladů na jeho výstavbu. Kníže Nikola I. se rozhodl spolufinancovat stavbu vydáním akcií, které se měly prodávat široké veřejnosti. Do jaké míry byl tento způsob úspěšný, se veřejnost nedověděla, neboť tak jako mnohé jiné aktivity knížete Nikoly nebylo ani financování stavby Zetského domu průhlednou záležitostí.

V souvislosti s tím byla velmi zajímavou kampaň, s níž přišel cetinjský deník Glas Crnogoraca. Informoval na svých stránkách o tom, jak Češi veřejnou sbírkou, dobrovolnými příspěvky, shromažďovali peníze na postavení svého Národního divadla v Praze. Přinesl zprávy i o tom, jaké neštěstí postihlo "bratry Čechy", když divadlo těsně před otevřením vyhořelo. Kampaň pak pokračovala dalšími články o tom, jak Češi nepolevili ve svém úsilí postavit si svůj reprezentační umělecký stánek, pokračovali v dobrovolných sbírkách a dosáhli toho, že po dvou letech od požáru bylo Národní divadlo v Praze slavnostně otevřeno. Glas Crnogoraca zdůrazňoval, že se národ s takovou životností a vůlí nemusí obávat o sovu budoucnost.

Příklad Čechů zřejmě na Černohorce zapůsobil, takže v prvních letech výstavby Zetského domu byla stavba financována i dobrovolnými příspěvky donátorů, především občanů černohorského státu. Ale nechyběly ani dary a příspěvky přátel i hostů především ze slovanských zemí. Po čtyři roky byla v Glasu Crnogoraca uveřejňována jména dárců a výše jejich příspěvků. Mezi donátory byli i nemajetní lidé z nejzapadlejších koutů Černé Hory, kteří z toho mála, co měli neváhali přispět na stavbu svého kulturního zařízení. Začátkem roku 1887 uveřejnil Glas Crnogoraca dopis, který jeho redakce obdržela od skupiny plzeňských intelektuálů, kteří uspořádali sbírku při výstavbu Zetského domu a vybrané peníze poslali redakci. Dopis vyjadřoval oddanost odesílatelů myšlence slovanské vzájemnosti i jejich sympatie a úctu ke staletému boji Černohorců za svobodu. Jména všech dárců byla v dopise uvedena.

S výstavbou Zetského domu souvisí i kresba Ludvíka Kuby, která znázorňuje jeho první vzhled. Tuto kresbu vytvořil Ludvík Kuba, častý návštěvník slovanského Balkánu, v letech 1890 a 1891 u příležitosti svého pobytu v Černé Hoře, resp. v Cetinji.

V Černé Hoře se i v současné době diskutuje o možnosti, že významný český malíř 19. století, František Ženíšek byl autorem maleb na stropě Zetského domu. Ženíšek, který je tvůrcem opony Národního divadla, vytvořil podle některých černohorských pramenů i malby v Zetském domě. Svými náměty byly velmi blízké oponě v pražském Národním divadle.

Nyní se v archivech v Černé Hoře i v Česku hledají záznamy, které by odpověděly na dosud otevřené otázky a které by současně dosvědčily, jak bohatá byla spolupráce Čechů a Černohorců při černohorském kulturním obrození.

První představení se v ještě nedostavěném "Královském černohorském národním divadle" (Kraljevsko crnogorsko narodno pozorište), jak se Zetský dům oficiálně jmenoval, hrálo v roce 1888. Úplné dokončení trvalo další čtyři roky. Stejně jako Národní divadlo v Praze nebylo ani černohorské divadlo ušetřeno pohrom. V době rakousko-uherské okupace byla budova demolována a inventář zničen. Divadlo bylo obnoveno v roce 1934 a po několika stavebních úpravách slouží do dnešních dnů.

Zdroj informací:

• deník Vijesti (www.vijesti.co.yu)
• Cetinje - Kraljevsko pozorište "Zetski dom" (www.cetinje.cg.yu/pozorista.php)