Výročí vzpoury námořníků v boce Kotorské v roce 1918

Boka Kotorská, Kumborská úžina

Prvního února v roce 1918, před 90 lety, zazněla z křižníku Sankt George, zakotveného v boce Kotorské v Kumborské úžině u osady Djenovići, Marsellaisa a ze stěžně křižníku byla stažena rakousko-uherská vlajka. Tato významná událost znamenala začátek vzpoury námořníků nejprve na tomto křižníku, později se k ní přidali i námořníci z dalších 40 válečných lodí, kotvících v boce, asi kolem 4000 mužů.

Bezprostředním důvodech ke vzpouře byly nesnesitelné podmínky na lodích, především hlad a šikana ze strany důstojníků, kteří kšeftovali s potravinami ukradenými na lodích a nedali námořníkům najíst. Později se přidal i požadavek urychleného ukončení války a práva národů na sebeurčení.

Boka Kotorská byla za 1. světové války hlavní základnou rakousko-uherské flotily pro operace v jižním Jadranu. Velení na vzbouřených plavidlech převzaly rady námořníků. Většinu posádek těchto lodí tvořili námořníci slovanského původu.

Solidaritu se vzbouřenci projevili obyvatelé přilehlých obcí na pevnině, Djenovići a Tivat. Osudovou chybou bylo, že se ke vzpouře v boce Kotorské nepřipojili námořníci z dalších námořních základen Rakousko-Uherska, a to především z flotily v Šibeniku a Pule, i když i zdejší posádky byly rovněž nespokojeny se stavem na jejich lodích. Přitom rakousko-uherské jednotky umístněné na přilehlém pobřeží boky Kotorské ihned zahájily dělostřeleckou palbu na lodi vzbouřenců. K potlačení vzpoury byly nasazeny i tři válečné lodě, podporu rakousko-uherským plavidlům poskytlo i Německo svými ponorkami. Vedení vzbouřenců se dopustilo i některých organizačních a strategických chyb.

Rakousko-uherskému námořními velení se podařilo po dvou dnech vzpouru potlačit a boku opět ovládnout. Bylo ihned zatčeno na 800 námořníků, část byla v březnu propuštěna, ale kolem 40 námořníků bylo obviněno z organizace vzpoury. Čtyři hlavní organizátoři - tři Jihoslované a jeden Čech, František Rasch (rodák z Přerova) byli odsouzeni k trestu smrti. Odsouzení byli popraveni 11. února; jsou pohřebeni na hřbitově ve Škaljari, což je předměstí Kotoru.

U pomníku na památku popravených u obce Djenovići se každoročně koná ve výroční den vzpomínková slavnost, při níž je do moře vhozen věnec a kytice. Letos, u příležitosti kulatého 90. výročí, bylo otevřeno samostatné oddělení v Námořním muzeu v Kotoru, které je věnované vzpouře v boce Kotorské.