V Česku byla vydána kniha
o historii Černé Hory

V českém vydavatelství Libri, v edici Stručná historie států vyšla v říjnu kniha českého autora Františka Šístka, balkanisty a pracovníka Historického ústavu Akademie věd, nazvaná "Černá Hora".

František Šístek se studiem černohorských dějin, kulturou a politikou Černé Hory zabývá již přes 10 let a přímo v Černé Hoře strávil hodně času. Současně je i předsedou Společnosti přátel Černé Hory v Čechách.

Ačkoli se jedná o útlou brožovanou knížku, její historický záběr je široký: počínaje antikou, přes středověké státy Duklju a Zetu až do obnovy černohorské státnosti v uplynulém roce.

Zvláštní pozornost věnuje autor vývoji černohorské společnosti, vzniku moderního černohorského státu v 19. století za vlády dynastie Petrovićů, postupné emancipaci a osvobození z upadající moci turecké říše.

V další části pojednává o vzniku jugoslávského státu, tedy konci černohorské nezávislosti a dlouhému období, kdy byla Černá Hora součástí Titovy Jugoslávie.

Poslední kapitoly těchto dějin jsou zaměřeny na černohorskou cestu k samostatnosti, rozpad Jugoslávie, srbsko-černohorskou agresi na jižní Chorvatsko, diktaturu Slobodana Miloševiće, nefunkční státní srbsko-černohorský útvar a prohlášení černohorské samostatnosti.

Závěr knihy tvoří zajímavá kapitola o česko-černohorských vztazích, encyklopedický přehled a další užitečné informace.

Knihu "Černá Hora" prodávají knihkupectví v Česku. Doporučená cena je 140 Kč.

Anotace k titulu (Nakladatelství Libri: www.libri.cz):

Černohorci bránili po staletí především svou nezávislost, specifickou identitu a často jen holou existenci. Původně pastevecké kmeny prokázaly tváří v tvář drsným přírodním podmínkám, mocným nepřátelům, cyklům destruktivních válek, modernizačním výzvám, hegemonistickým ideologiím i vlastní řevnivosti obdivuhodnou přizpůsobivost a schopnost nově formulovat svou identitu. Tak jako každá úspěšná lidská skupina za to zaplatili opakujícími se oběťmi, národními katastrofami, nesčetnými osobními tragédiemi a řadou historických kotrmelců, které se mohou snadno jevit jako absurdní, dokud neuvážíme, s jak obrovskými tlaky se musel mizivý počet Černohorců takřka neustále vyrovnávat, aby úspěšně přežil na nevlídné křižovatce civilizací, náboženských okruhů a cizích mocenských zájmů. Přeměna archaické společnosti ve standardní evropský stát, o kterou usilovali již černohorští vladykové a knížata v 19. století, nebyla zdaleka přímočará a jistě neskončila ani opětovným vyhlášením samostatnosti roku 2006. Konfliktní potenciál uvolněný rozpadem Jugoslávie se dnes již téměř vyčerpal. Černá Hora se z válek o jugoslávské dědictví vynořila s jistými morálními šrámy, po fyzické stránce však vedle Slovinska dopadla nejlépe. Navzdory četným přetrvávajícím problémům se zdá, že šance této malé balkánsko-středomořské země na klidný rozvoj a lepší život tamních obyvatel jsou dnes mnohem vyšší než po většinu dosavadních dějin. Budoucnost ukáže, zda této šance dokáže zatím nejmladší evropský stát patřičně využít.

Obsáhlou recenzi knihy si lze přečíst v článku na stránkách Občanského institutu: www.obcinst.cz/clanek.asp?id=1193